Bez plánů Řeckem

S trochou nadsázky, připravili jsme auto, sbalili mapu Řecka od babičky a vyrazili na cestu. Naší silnou stránkou rozhodně není plánování. Věděli jsme, že chceme být spolu jako rodina po nějakou delší dobu než jen 14 dní dovolené. Tři měsíce kdekoli nám přišlo jako fajn nápad. Nejprve nás na chvilku napadlo Irsko, ale docela rychle vyhrály písečné pláže – tudíž zábava pro děti, které u moře ještě nebyly. Věděli jsme také o několika historických památkách, které bychom rádi viděli, ale to co se týče plánování bylo asi všechno.

Po vyřešení malicherností jako je trasa do Řecka, dálniční známky, pojištění a podobně jsme se 20.10.2021 rozloučili s babičkami a vyrazili na 17 hodinovou cestu na nejbližší pláž v Řecku ve městečku Methone. První seznámení s místní kulturou pro nás znamenalo mnoho rozpaků. Na pláži na nás čekali asi tři volně pobíhající psi a 7 hladových koček. Pláž byla pokrytá tisíci mušličkami a krásným pískem. Bylo by to moc hezké místo, kdyby i jeho okolí vypadalo důstojněji. Ulice vedoucí k pláži a místnímu molu vypadala jako westernové městečko – opuštěné vybydlené domy, poletující nepořádek a místní restaurace čekající na jakéhokoliv zákazníka. Chápu, že v říjnu už je po sezóně, ale působilo to na nás velmi smutně.

Za prvních deset dní jsme procestovali Soluň, Chalkidiky – prostřední prst Sithonia, pohoří Zagkliveri, město Edessa s vodopádem, město na poloostrovu Kastoria s Dračí jeskyní, velkolepou soutěsku Vikos v pohoří Epirus, město s hradbami Ioannina a kláštery Meteora. Výhodou dlouhodobého cestování je, že se můžeme řídit podle počasí, takže když se někde schyluje k dešťům, tak odjedeme jinam. 

Po přejezdu hranic v Evzoni jsem se nedokázala ubránit melancholii. Tahle zem má být to na co se už rok těším a připravuji děti jaké to bude úžasné a zatím všude bylo jen pusto prázdno holá země plná prachu a kam oko dohlédlo nikde nic. Teda byl tam nepořádek a malé pidikostelíčky všude podél cesty, k tomu se ještě vrátím později. Teď s odstupem času, kdy už jsme viděli nějaké pláže, hory i města je až neuvěřitelné, že tohle všechno je stále Řecko. 

Teď budu podrobněji popisovat navštívená místa. Velký dojem na nás udělala Soluň. Přijeli jsme do města a projeli s naším boxem hlavní třídu občas to bylo o zrcátka s ostatními auty, ale dobře to dopadlo. Na doporučení předchozích návštěvníků jsme zaparkovali u historické památky Bílá věž, zdarma. Tamtéž na čtyřproudé silnici jsme i přespali a nakonec jsem docela ráda, že náš 30 kilový hlídač Amálka jela s námi. S ní se v autě cítíme bezpečněji. Od Bílé věže jsme se vydali do kopce podél historických památek jako je Galeriův oblouk, okolo rotundy k byzantskému opevnění a pak až na vrchol Trigonion Tower, odkud byl naprosto úchvatný výhled na celé Thessaloniki. Trochu nás překvapilo, když jsme nikde nemohli potkat gyros fast food, ale nakonec se to podařilo a všem se zvedla nálada. V druhém největším městě mají velmi dlouhé upravené nábřeží s cyklostezkou. Co se týče silničního provozu člověk si rychle přivykne, že stopka nic neznamená, přednost zprava neexistuje a takové ty úplně malinké kruhové objezdy, objíždí jen cizinci jako my.

Thessaloniki

Na prostřední prst Sithonia jsme se vydali probádat místní pláže. Nejznámější Nikita se nám velmi líbila. Trošku nás zaráželo, že i přes nádherné pro nás skoro až letní říjnové dny se vůbec nikdo nekoupal. Všudypřítomní volně pobíhající psi nás trochu znervózňovali, ale nakonec se ukázalo, že většina z nich jsou velmi plachá a ubohá zvířata. Následující den jsme navštívili pro mě nejkrásnější pláž na východním pobřeží Karydi. Zátoka s nádhernými balvany na obou výběžcích s nejjemnějším pískem, který jsme měli následně úplně všude i přesto, že jsme se zde nekoupali kvůli velmi silnému větru. Počasí nás donutilo se vrátit na západní stranu bez větru a obrovských vln tentokrát na pláž Marmaras. Krásná útulná vesnička vybudovaná v šíleném kopci. Řekla bych, že zde hodně spoléhají na nemožnost námrazy a sněhu. 

Námi přejmenovaná pláž Vuvubu (Karydi beach)

Pohoří Zagkliveri pro nás znamená výlet za neexistujícím vodopádem, kdy jsme autem vyjeli z asfaltové silnice na jednu vedlejší, málem zapadli někde uprostřed hor a pak šli 3 kilometry po hřebeni tam a zase zpátky. Je velmi známé, že Řekové nemají dobře značené turistické trasy a tak je dobré než se někam vydáte hledat informace nejlépe ve dvou a více mapách. Z portálu mapy.cz jsme zjistili, že vodopád se tam někde o dalších 5 kilometrů skutečně nachází, ale na úplně jiném hřebeni než jsme my. Do té doby jsem využívala jenom Google maps s vyznačenými zajímavými body.

Vodopády Edessa

Okouzlující horské městečko Edessa rozhodně dávám na seznam nevynechat pokud objevujete krásy tohoto státu. Doslova nám učarovalo spoustou potůčků, vodotrysků a také 30 metrovým vodopádem, za který se můžete jít podívat. Je to jako kdybyste se dívali skrze oponu. Všudypřítomná vlhkost je blahodárná pro místní rostlinstvo. Celá vesnička je jako oáza uprostřed pouště. Nebýt zchátralého vodního světa, kde si mohly děti dříve vyzkoušet jak se dá s vodou pracovat pomocí Archimédova šroubu, mlýnského kola a dalších vychytávek, bylo by to opravdu místo 1. na seznamu nejkrásnějších měst.

Jeden z velmi starých kamenných mostů v Konitsa

Starověké kamenné mosty vkusně doplňují tekoucí řeky z hor. Mosty jsou typicky stavěné do prudkého oblouku, takže když vyjdete na jeho vrchol, zdá se vám jako kdyby dolů to šlo sjet jedině po … Další zastávkou byla soutěska Vikos, která byla v roce 1997 uvedena v Guinnessvově knize rekordů za nejhlubší rokli na světe s délkou 20 kilometrů a výškou skal od 600 metrů až do 1 000 metrů. Výhled, který jsme viděli z vesnice Vikos, z vyhlídky Oxia a z vesnice Monodendri byl dech beroucí. Z poslední zmiňované vesnice jsme sestoupali na dno kaňonu a prošli okruh korytem v říjnu vyschlé řeky a vystoupali po schodech ke kapličce u vesnice Vitsa. Dvouletá dcerka se nesla v nosítku Kibi a skoro celý výlet prospala. Starší dcerka ušla výlet sama a dokonce v šatičkách. Celý Vikos je jako malovaný obraz, kterému stále nemůžu uvěřit, že je skutečný. Svou monumentálností mě naprosto uchvátil.

A závěrem tohoto článku budou Meteory. Je to soustava zhruba 24 klášterů vystavěných na vrcholu skal ve 14. století. Přijížděli jsme hornatou krajinou a troufala bych si říct, že dokud  jsme nestáli pod nimi tak bychom si jich nevšimli, jak jsou skvěle ukryté. Některé z nich můžete za 3 Eura na osobu navštívit. Po asi pátém klášteru už s námi holky odmítaly pokračovat ve šplhání se do skal. Všechno je přístupné po schodech. My jsme navštívili kláštery pro mnichy Metamorfosis a Varlaam, a ženské kláštery Roussanu a Saint Stephen. K dalším klášterům jsme se šli jen podívat jaký mají výhled a přístupovou cestu, některé měli vytesané schody, jiné dřevěné lávky mezi skálami. A výjimečně díky Google maps jsme objevili jednu velikou jeskyni, která nám poskytla výjimečný pohled na Meteory.

Pláž u města Loutsa

Na konec bych řekla, že cestovat na podzim má spoustu výhod. Všechny pláže máte sami pro sebe a teplo tu je na koupání i v listopadu. Rozhodně ušetříte, protože většina taveren na turisticky navštěvovaných místech už je zavřená.