Igráček v Norsku
Cestou na jednu nejmenovanou výstavu stanů nás napadlo, využít dva týdny dovolené na cestu po Norsku. Na výstavě, kde jsme setkali s naším dlouholetým kamarádem Richardem, jsme mu oznámili, že jede s námi na sever.
Společně jsme prozkoumali Norsko přes Google Earth a rozhodli jsme se, že probádáme národní park Hardangervidda. V rychlosti jsme sehnali zbývající vybavení a 18.07.2014 vyrazili ,,spolujízdou“ do Osla.
1. den
Po telefonické domluvě proběhl sraz v 17:00 v Letňanech. S velmi cholerickým pánem jsme se setkali u modrého tranzita. Po počátečních peripetiích, kdy řídit měl pan Lubomír, ze kterého se stala Lubomíra, nás a další spolujezdce odvezl do Osla pan Martin. Pán byl možná robot, protože celou cestu na trajekt nepotřeboval spát.
2. den
Cholerické sklony našeho „robotického“ řidiče se v plné síle projevili při silničních uzavírkách. A my, jakožto vesměs flegmatická posádka, jsme se těšili až nám oznámí: „Jsme na místě”. To se stalo na prvním možném parkovišti, někde uprostřed centra ve městě Oslo. V zajímavé budově Opera Oslo, jsme vyhledali toalety, doplnili vodu a vyrazili někam na okraj města stopovat.
Richard svým šarmem zaútočil na pohledné německy hovořící ženy, ale získal pouze mapu centra, podle které jsme se vydali na nejbližší vhodné místo na autostop. Silnice, na které by se dalo stopovat v Oslu nebyla k nalezení. Většina jich vede pod zemí.
Naštěstí, ani ne po 10 minutách, se nám podařilo zastavit milou paní, jejíž auto malé velikosti typu Ford Fiesta, bylo plné již před naším nástupem. Obsazení tohoto malého autíčka bylo dvě dospělé ženy, dvě děti a kufr plný nákupu a květin. My sami jsme byli tři dospělí lidé a tři krosny o váze minimálně 20 kg.
Paní z Libanonu nás přesvědčila, že se vejdeme a my nastoupili. Byla tak hodná a vyvezla nás z centra na vhodné stopovací místo před Drammenem. Dalším naším řidičem se stal Polák, který chtěl svést pouze jednoho z nás v prázdném autě. Podařilo se nám ho přesvědčit, že tři jsou jako jeden.
Lidé z Drammenu zastavují jen tehdy, pokud se chtějí zeptat na cestu nebo nechápou, co se děje. Španělomarokánec pochopil náš záměr a dovezl nás ještě o 20 km dál, než sám původně zamýšlel. Po poznání norských přistěhovalců se nám podařilo stopnout mladého nora v Mercedesu. Dovezl nás na místo, odkud jsme se ten den už nedokázali přiblížit k národnímu parku.
3. den
Ráno jsme se probudili v lese v červeném stanu značky Husky a po snídani jsme pokračovali jsme tam, kde jsme předešlý den skončili. Po předchozích zkušenostech jsem byla zvolena nejlepší stopařkou a ulovila švýcarský karavan s velmi příjemnou rodinkou. Jejich nejmladší holčička se jmenovala Latika, podle populárního filmu Milionář z chatrče. Poslední hodinu a půl nás svezl do vysněného Geila pár z Bergenu. Geilo leží v nadmořské výšce 800 m n. m. a je to krásné lyžařské středisko.
Jelikož mapa Hardangevirddy stála v infocentru zhruba 1300 Kč, nezbylo nám nic jiného než spoléhat na naší mapu 1:200 000. Chtěli jsme celý trip podniknout v módu ,,low price“. Po vyprázdnění a doplnění tekutin, jsme vyrazili vzhůru na náhorní plošinu. Místo na spaní jsme začali hledat po zvládnutí tříhodinovém výstupu a za půl hodiny jsme se ubytovali (ve stanu).
Daniel vařil 3 varné sáčky rýže, 200 g slaniny, 74 g oliv, 16 g sušené zeleniny. Každé jídlo jsme subjektivně ohodnotili Daniel **, Lenka *** a Richard ***.
4. den
Po probuzení vedle Igráčka (Osoba spící v leže v pozoru za každých okolností a na všech místech, včetně Ford Transit.) nás dopolední slunce v 8 hodin ráno vyhnalo ze stanu vařit snídani. Snídaně: 300 g vloček, 500 ml vody, sušené mléko, sušené švestky a instantní ovesná jablkoskořicová kaše. Daniel ***, Lenka **** a Richard ***.
Na cestě poprvé poznáváme náhorní plošinu a norské chatky. V jednom z místních jezer jsme bez váhání smočili upocená těla.
Na velmi neobvyklém místě našel Richard máslové sušenky, a to v kešce, poté co jsme vystoupali na Ustetind. Vůně drátěnko-gulášové polévky ho donutila vrátit je zpět pro hladové kolemjdoucí bez možnosti vlastního jídla. Po dalších 4 kilometrech jsme opět doplnili vodu u horské chaty Tuva, hojně navštěvované mototuristy.
Přesto, že jsme putovali po náhorní plošině, nebylo vůbec nic jednoduchého najít kousek rovné plochy pro postavení stanu. Richard hodinu obíhal široké daleké území, abychom našli nejrovnější plac v okolí. A nakonec se i podařilo. Díky realitnímu makléři z „Igra reality“ jsme nakonec našli travnatý pozemek 6×4 metry na úpatí hory. Večeře: těstoviny tarhoňa, boloňská omáčka, česnek, olivový olej, parmazán. Daniel *****, Lenka *****, Richard ****.
5. den
Snídaně: 300 g vloček, 500 ml vody, lněné semínko, slunečnicové semínko, meruňky, sušené mléko, instantní ovesná kaše. Daniel **, Lenka * a Richard **. Sbalení všech propriet nám nezabralo moc času, a tak jsme se vydali k velmi známé zřícenině Bakkebul. Při sestupu do údolí jsme nucení poprvé vytáhnou nové pláštěnky. Ztrácející se cesta v houští připomínala džungli, na jejímž konci bylo parkoviště s latrínou. K rychlému obědu jsme snědli müsli tyčinky a směs ořechů a vydali jsme se přes most do ovčího výběhu.
Překonali jsme vysutou lávku s přenádherným vodopádem a pokračovali proti proudu stále ještě pohodlnou stezkou. Podle naší „podrobné“ mapy jsme se rozhodli si cestu k ruinám Bakkebul zkrátit. V mapě jsme se bohužel nedočetli, že se tudy může chodit pouze v zimních měsících. Jelikož tam v srpnu sníh nebyl, topili jsme se neustále v močálech. V místech, kde nebyl močál, bylo neprostupné křovisko.
Po 5 kilometrech, plahočení touto zkratkou, jsme měli narazit na značenou cestu, které měla být, podle mapy, za prvním horizontem. Při spatření šestého horizontu nám značně docházeli fyzické i psychické síly. Cesta se nám nakonec ukázala i proti její vůli. Náročný pochod nás donutil změnit cíl na turistickou chatu, vedle které jsme si postavili stan. Nor, jenž okupoval celou chatu nás pomocí moderních technologií gps informoval o neexistenci naší vysněné zříceniny.
Večeře: bramborové pyré, sušená zelenina, olivový olej, dehydratovaná hovězí svíčková. Daniel *****, Lenka *****, Richard ***.
Otázka k zamyšlení: ,,Co uživí takové množství komárů, když tu nejsme my?”
6. den
Snídaně: 300 g ovesných vloček, 500 ml vody, sušené mléko, sušené banány, skořicový cukr, instantní ovesná kaše, rozinky, lněné semínko. Daniel ****, Lenka *** a Richard ***.
Ráno jsme se rozloučili s norským cvalíkem atletické postavy a suverénně jsme se rozběhli na neexistující cestu. „Což nám Lenka, po včerejším strastiplném zážitku, okamžitě zatrhla a vrátila na nás na pěšinu.“ Cestou jsme se vykoupali v horském potůčku, spláchli pot a komáry. Osvěžení jsme dál pokračovali úmorným vedrem do údolí. Údolní oběd: mandlová tyčinka, strašně přesolená kukuřice (3% soli).
Obohaceni minerálem jsme začali stoupat na jih směrem k Märbu. Po několika kilometrech ničím nezajímavé chůze přes suťovisko, jsme se dostali ke třem krásným jezerům. Vystoupali na nejbližší skály a rozbili tábor s výhledem na Skarosv a Toddlv.
Večeře: houbová polévka, česnek, voda, kuskus, sušené mléko, olivový olej, paprikové korbáčky. Daniel ****, Lenka *** a Richard ****.
7. den
Osvědčila se nám metoda stanu bez tropika. Leč vedro je zde neúprosné a brzy nás vyhnalo vařit snídani.
Snídaně: 300 g ovesných vloček, 500 ml vody, sušené švestky, čokoládová instantní kaše, 3 x mini Nutella, sušené mléko. Daniel ****, Lenka **** a Richard ****.
Přestože se cítíme, jakoby nás někdo celou noc tloukl, vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Osvědčeným způsobem jsme zkušeně nabrali vodu z potoka a zahnali žízeň. Po několika kilometrech klidné chůze, jsme prošli kolem jezírka, což je v tomto kraji zcela běžné, avšak toto bylo s nádhernou písečnou pláží jak vystřiženou z katalogu. Odolali jsme pokušení a pokračovali na oběd k chatě Märbu. 500 628 mm před chatou jsme byli nuceni opět si obléct pláštěnky.
Chata Märbu na nás dýchla typickým skandinávským stylem a jejímu přilehlému jezeru Mar jsme již neodolali a vrhli se do jeho vln. Richard byl tak vymrzlý, že při bleskovém oblékání si nasadil i vosu, která se zabydlela v jeho klobouku. Během občerstvení a odpočinku u vody se začala stahovat mračna a my se rozhodli jim utéct. Neutekli. První stavba stanu za deště proběhla úspěšně, jelikož přestalo na 5 minut pršet.
Večeře: 3x rýže v sáčku, sušená zelenina, podravka, 200 g parmazán. Daniel ****, Lenka **** a Richard ****.
Otázka na dnešní večer byla: ,,Jak je možné, že prší i z krásných bílých obláčků?”
8. den
V průběhu noci byli nutné drobné manévry, a to otočit naše uspořádání ve stanu o 90°. Důvodem byl Igráček, protože přesahoval povolené délky a dotýkal se stěn stanu v dešti.
Snídaně: 300 g ovesných vloček, 500 ml vody, brusinky, skořicový cukr, sušené mléko, instantní jablečno-skořicová kaše, lněné semínko, slunečnicové semínko.
Daniel ****, Lenka **** a Richard ****.
Cestou proběhla snaha naučit Daniela konverzovat v anglickém jazyce. Anglickou slovní kopanou bohužel přerušilo oblékání pláštěnek. Cestou přes sněhové pláně (15 x 20 m) jsme si dali úžasnou a pro nás v létě nezvyklou koulovačku. Na visutých mostech jsme pořídili pár snímků do pamětního alba. Dnešní oběd představovalo 250 g solených arašídů.
Utábořili jsme se vedle nedostavěného mostu, ke kterému ještě nevedla ani žádná cesta. Lenka na oko pomohla postavit stan, ale už v ruce žmoulala pytlačku na ryby. Naivní představa úlovku se neuvěřitelným způsobem proměnila v realitu a Lenka ulovila 40 cm dlouhého sivena (pseudolosos). „Kluci si myslí, že je to losos, tak je v tom nechávám.“
Na porušení zákazu chytání ryb jsme navázali zákazem rozdělávání ohně. Více zákazů jsme nenašli. Daniel našel zbytky stavebního materiálu z mostu na výrobu improvizovaného grilu. Společnými silami jsme rybu upekli a snědli jako místní laskominu.
Večeře: 300 g tarhoňa, hříbková polévka, podravka, česnek, olivový olej, sůl. Daniel ****, Lenka **** a Richard ****.
V řece jsme si dali večerní lekci plavání v proudu a při osychání nám místní komáři málem vysáli Richarda. Záda měl štípanec vedle štípance.
9. den
Před brzkým ranním odchodem v 13:00 jsme stihli ještě i ranní koupačku.
Snídaně: 333,3 g vloček, 500 ml vody, instantní jablkoskořicová ovesná kaše, vlašský ořech, lněné semínko, sušené meruňky, skořicový cukr. Daniel ****, Lenka *** a Richard ****.
Vyšli jsme k chatě Heinseter 1100 m n.m. a cestou opět zažili deštivé počasí. U chaty nás překvapilo množství turistů všech věkových kategorií. Ochutnali jsme místní Bergenský výrobek, čokoládovou sušenku Kitkat a Lenka neodolala pokušení norské kávy. Z bližšího zkoumání nám je zcela jasné, kde chata získává elektrickou energii. Jsou jimi tyto zdroje – solární panely 2x, větrný mlýn 1 kus (toho času mimo provoz) a vodní elektrárna 1 kus.
Severně leží chata Tuva, kterou jsme v minulosti již navštívili a musíme k ní zase znovu. Hbitě jsme využili pauzu mezi přeháňkami, vztyčili stan a uvařili následující večeři: 3 varné sáčky rýže, sušená nestravitelná zelenina, podravka, olivy s peckami, česnek, značná dávka olivového oleje, korbáčky. Daniel ****, Lenka **** a Richard ****.
Zbytek večera jsme hráli karty.
10. den
Déšť nás donutil vydržet ve spacácích do půl desáté, ovšem díky absenci slunečního záření to bylo velmi příjemné.
Snídaně: 300 g vloček, 500 ml vody, brusinky, brusinková instantní ovesná kaše, skořicový cukr, sušené mléko, lněné semínko vše vařeno ze stanu. Daniel *****, Lenka ***** a Richard *****.
Cestu na Tuvu jsme si zpříjemnili pokusem o hru Dračí doupě. Během dne jsme několikrát naplno otestovali naše oblíbené pláštěnky (2x Jurek Trio, 1x Ferrino). Na chatě jsme přečkali jeden z mnoha slejváku u kafíčka a horké čokolády s domácím perníkem. Splnil se i Richardův sen a utábořili jsme se na vrcholu kopečku Ustetindu.
11. den
A započala naše cesta zpátky do všedních dnů.
Vracíme se se zpět na Geilo, odkud nám jede vlak zpět do Osla na letiště. Jako nejlevnější řešení se nám zdálo koupit si nízkonákladovou letenku do Gdaňsku, kde jsme strávili den a noc. Nezapomněli jsme samozřejmě navštívit místní památky a také jsme vyzkoušeli teplotu moře. Následovala velmi dlouhá noc na lavičce autobusového nádraží, vyšperkovaná ještě mnohem delší cestou dvoupodlažním autobusem do Prahy.
Slovo závěrem
Dovolená to byla parádní. Viděli jsme vše, co jsme měli naplánované a i něco na víc. Počasí bylo skvělé a ani těch komárů tam nakonec nebylo tolik, co slibovali různí knižní průvodci. Pro zajímavost batoh každého z nás vážil okolo 23 kg. Příště vezmeme určitě méně zbytečností.
